Historie

Obec Troubelice leží v nejsevernějším výběžku okresu Olomouc, 7 km od Uničova. První zpráva o obci pochází z roku 1313. Obyvatelstvo bylo po celou dobu české (starousedlíci), udržující zvyky a jazyk hanácké etnické skupiny. V současnosti má obec i místními částmi asi 1 850 obyvatel. Pracovní příležitosti dává zemědělství, průmysl v Uniově, drobná řemesla a služby. První sokolské myšlenky přinesli do obce studenti. V roce 1911 došlo k založení sokola (42 členů). Muži i ženy cvičili v tělocvičně měšťanské školy. Slibný rozvoj tělocvičné jednoty přerušila první světová válka, kdy byla sokolská činnost zakázána. Touha po cvičení byla v tehdejších členech tak silná, že v roce 1917 shromáždil bratr František Mikula kolem sebe několik mladých chlapců a začal s nimi tajně cvičit. (tělocvičnou jim byl dvůr a stodola.) Po roce 1918 TJ Sokol znovu svou činnost obnovila.

Brzy na jaře roku 1923 se začalo s přípravou ke stavbě sokolovny. Nejdříve dobrovolníci nalámali kámen v lomu u Kárníka, nakopali písek v pískovišti v Brusích a u Domesů za humny udělali cihly a po vypálení přivezli na staveniště. Vlastní stavbu provedl stavitel František Meloun ze Šumperka za 240 000,- Kč. Peníze na stavbu byly získány výpůjčkami mezi členstvem a postupně spláceny. Nadšení členové TJ odpracovali na stavbě tisíce hodin zdarma. Řada pracovníků pracovala celé dny jen za stravu a 1 korunu denně. Do roka byla stavba dokončena. Slavnostní otevření sokolovny se sokolskou akademií proběhlo 7. září 1924. Činnost Sokola byla velmi bohatá. Cvičili muži, ženy, dorostenci a žactvo. Velmi aktivní byl divadelní kroužek, který připravil i tři hry ročně. Sokol měl velký vliv na společenský život v obci. Sokolské dny, šibřinky, akademie - obohacovali kulturní život obce.

V roce 1926 bylo v sokolovně zřízeno sokolské kino Domov. V roce 1936 bylo přeměněno na zvukové. V sokolovně byla umístěna také obecní knihovna. Sál i sokolník sloužili nejen Sokolům, ale využívali je i ostatní složky v obci a především obecní úřad. Německá okupace zastavila aktivitu a TJ Sokol byla podruhé zakázána. Sokolovna byla zabrána nacistickým dekretem. Byli do ní nastěhováni zajatí polští utečenci, kteří vnitřek velmi poškodili. Zcela bylo zničeno jeviště a veškeré vnitřní vybavení, včetně tělocvičného nářadí. Nenahraditelné ztráty postihly naši TJ na životech. Josef Malínek zahynul v únoru 1945 při bombardování Drážďan, kde byl vězněn za činnost proti Říši. Rudolf Otevřel, Antonín Vlček a Oldřich Dušek byli popraveni na střelnici v Bratrušově (u Šumperka) 31.3.1945 za organizování odbojové skupiny s shromažďování zbraní. Vlastimil Werner padl v partyzánských bojích 13.1.1945 u Bojkovic. Řada dalších členů TJ se vrátila z nacistických věznic, koncentračních táborů a nucených prací s těžkou psychickou újmou a podlomeným zdravím.

Po květnu 1945 byl Sokol obnoven v celém rozsahu činnosti sokolovna uvnitř opravena. S nadšením se naši cvičenci zúčastnili XI. všesokolského sletu v Praze. Radost cvičencům a vedoucím kalila neblahá předtucha, že bude na dlouhou dobu posledním. Bohužel, předtucha se v plném rozsahu na dlouhých čtyřicet let vyplnila. Smutně proslulé "procesy" postihly i naše členstvo. Bratři Oldřich Hübner a Josef Peksa byli křivě obviněni z vlastizrady a na dlouhá léta uvězněni v Jáchymově. Nechvalně známé "sjednocovací hnutí" vzalo naší TJ Sokol právní samostatnost. Zásluhou tehdejšího vedení Sokola v čele s bratry Janem Šléškou, Karlem Hulou, Janem Kropáčem a sestrou Zdeňkou Kropáčovou nepodlehla naše TJ módě přejmenovávání na Spartaky, Dynama a další novotvary a zůstala u svého jména Sokol. Sokolské myšlenky, tradice a cíle byly pro všechny členy naší TJ posvátné. Sportovní, cvičební, kulturní a společenská kontinuita byla zachována po celé období totalitního režimu. Sokolská činnost se stala svým členům útěkem od politiky, třídní nesnášenlivosti, od diktátu vládnoucí strany, k volnosti, svobodě a radosti z pohybu. Pravidelně cvičili muži i ženy. Cvičení žactva bylo závislé na složení učitelského sboru v místní škole, protože cvičitelé se prezentovali převážně z řad pedagogů. Ochotnické divadlo se udrželo až do šedesátých let, kdy jeho činnost silně narušil vzrůstající rozvoj průmyslu, směnné zaměstnání a vliv televize. V období let 1948-1950 u nás pracoval oddíl tenisu. Koncem padesátých let a v šedesátých letech si velice zdatně vedl oddíl stolního tenisu - muži, ženy, žáci a žákyně. Největší zásluhu na činnosti oddílu stolního tenisu měli bratři Antonín Utěšený a Josef Kapel. V šedesátých a sedmdesátých letech fungoval oddíl šachu pod vedením bratra Josefa Urbánka a dlouholetého někdejšího vzdělavatele bratra Vladimíra Tomandla. Nejvýznačnějším počinem v životě TJ Sokol po II. světové válce bylo bezesporu založení oddílu kopané v roce 1966. Oddíl kopané má v současné době pět mužstev.

Muži hrají I.A třídu Olomouckého krajeského fotbalového svazu, dorostenci krajskou soutěž OKFS, starší a mladší žáci krajskou soutěž OKFS a benjamínci okresní přebor. Největší zásluhu na založení oddílu kopané měli bratři Josef Kapel a František Schenk st.. O překrásný fotbalový stadion se nejvíce zasloužili bratři Jan Šléška a Oldřich Hübner.

Budova Sokolovny se po znovuobnovení po II. světové válce stala kulturním a společenským centrem obce. Vedle sokolského cvičení a divadla se zde promítalo kino, uskutečňovaly všechny taneční zábavy a plesy a veškeré kulturní a společenské akce obce. Byla rovněž schůzovým místem tehdejšího MNV, JZD a dalších organizací. Pro tyto účely byla udržována v provozuschopném stavu, ale nebyla vůbec modernizována a upravována pro současné technické a společenské požadavky. V sedmdesátých a osmdesátých letech byla dokonce považována za obecní majetek (ve správě Sokola). V roce 2005 byla Sokolovna prodána obci Troubelice, která plánuje její rekonstrukci po získání dotací. Zrekonstruovaná budova ponese opět název Sokolovna TJ Sokol je v obci největší zájmovou organizací. Její práce je uznávána i v širokém okolí. Pořádáme sokolské dny s vysokou diváckou návštěvností, spolupracujeme s ostatními župními jednotami při hromadných vystoupeních a sportovních utkáních. O bohatou sportovní činnost se stará patnáctičlenný výbor v čele se starostou Oldřichem Hübnerem. Jim pomáhají ochotní a dobrovolní funkcionáři i prostí členové. Všichni máme vysoký pocit hrdosti nad rozsahem a kvalitou sokolské práce.