Začátky kopané

Tak se začínalo

Po druhé světové válce se hrála kopaná v rámci tělocviku na úzkém hřišti za Sokolovnou. Toto hřiště bylo prodloužené až do nynějších sadů p. Mánka a Dubových. Za Sokolovnou se hrál také volejbal a v letech 1948-1951 tenis, dokonce i závodně v soutěžích. Kopaná se hrála i na cvičišti za Orlovnou. Malé hřiště ohraničovala řada líp (poslední zůstala za dnešní spodní brankou) a končilo se v místech začátku tribuny - hrálo se proto jen v sedmičkách. Starší pamětníci si jistě vzpomenou na přátelské zápasy s Pískovem, Lipinkou, Šumvaldem a jinými soupeři. Soutěž se však pro malé hřiště nehrála. V padesátých letech bylo hřiště částečně prodlouženo, stále však nedosahovalo rozměrů pro soutěž a tak se kopaná hrála jen rekreačně. Někteří hráči hráli soutěže v sousedním Šumvaldě a hlavně v Nové Hradečané. V roce 1965 nastal přelom v historii troubelického sportu tím, že se našlo pár odvážlivců, kteří začali nahlas a vážně hovořit o vzniku fotbalového oddílu. Byli to Šléška Jan, Kapel Josef, Schenk František st. a Hula Vladimír, kteří se hlavní měrou zasloužili o vybudování prvního hřiště s parametry 100x64 m, umožňující hrát mistrovské zápasy. Svým elánem strhli další nadšence pro kopanou v Troubelicích. Začátky však nebyly lehké. Pro tehdejší snahu JZD o využití každého metru půdy k zúrodnění nedošlo ihned k souhlasu k rozšíření hřiště. Po několika jednáních, hlavně zásluhou Schenka Františka, došlo k souhlasu představenstva JZD v čele s předsedou Pavlíkem J. a mohla se stavba vyměřit. Po proměření plochy a usazení výškových laviček se zjistilo, že výškový rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším bodem stávající plochy je 2,6 m. Pomocí těžké techniky se začalo s přemísťováním zeminy a na jaře v roce 1966 byla plocha zhruba dorovnána. Ruční zasetí trávy provedl p. Schenk. Tráva vyrostla hlavně po stranách, střed hřiště a velká vápna zůstala pro nedostatek orné půdy jílovitá, takže v dalších letech byla na hřiště navážena škvára pro zpevnění plochy hlavně po deštích. V červnu a červenci byla brigádnicky upravena hráz (dnešní tribuna), vyměřeno hřiště, zabudovány branky a lávky pro diváky.

Historicky první utkání se hrálo 26. června 1966 v Medlově s tehdejším "béčkem" a skončilo remízou 3:3. Slavnostní otevření vlastního hřiště proběhlo 28. srpna 1966. Během podzimu bylo sehráno ještě několik přátelských utkání. Protože fotbalové soutěže se hrají systémem podzim-jaro, nemohl být náš oddíl na jaře roku 1967 zařazen do soutěží. Nově vzniklá družstva, včetně našeho oddílu, byla zařazena do náhradní soutěže. Hrálo se dvoukolově, ale soutěž se nehodnotila. Na podzim roku 1967 bylo mužstvo zařazeno do IV. třídy okresního přeboru a v první mistrovské sezóně skončilo na 4. místě. Kromě mistrovských zápasů, bylo během více jak čtyřicetileté činnosti, odehráno velké množství přátelských, pohárových a turnajových utkání. Naším nejznámějším odchovancem je Poštulka Jan, který chytal za Spartu Praha a jiné prvoligové oddíly. Po ukončení své sportovní kariéry se dal na trenérskou dráhu a v současné době působí jako trenér v Azerbajdžánu. Spousta hráčů hrála za SK UNEX Uničov - Domes K., Poštulka M., Pur M., Bartuněk Z., Lolek T. Šenk J., Kráčmar Petr ml. a další. Kráčmar Pavel hostoval v Sigmě Olomouc. Po vzniku družstva mužů byla v dalších letech založena družstva dorostu, žáků a benjamínků. Po dvacetileté činnosti byl povrch hřiště v katastrofálním stavu, proto se v roce 1987 začalo s generální rekonstrukcí hrací plochy. Byl vybudován krásný stadion s tribunou a náhradním hřištěm. Tento areál nám dodnes závidí mnohé oddíly. K jeho otevření došlo v roce 1989. Každý rok je třeba věnovat velkou pozornost údržbě celého areálu - úklid, nátěry, sečení a zalévání hřiště, úprava stromů atd. Za tím vším je třeba vidět obětavou práci funkcionářů, hráčů i ostatních členů TJ Sokol.