Proslov - restaurace

Vážení přátelé, sestry a bratři, milí hosté

Dnešním dnem si připomínáme sto let od vzniku Sokola v Troubelicích. Těch 10 desetiletí je bezpochyby dlouhou dobou, která si jistě zaslouží alespoň stručného připomenutí. Sokol v Troubelicích prošel stejně jako celá naše společnost a národ, několika etapami vývoje.

Tyršovi myšlenky obsažené v ideálech Sokola se dostali do naší obce v souvislosti se zřízením měšťanské školy koncem roku 1910. Nově příchozí učitelé se osvědčili jako šiřitelé národních myšlenek. Ze svých předchozích působišť si přinesli mimo jiné i znalost základního sokolského hesla. V zdravém těle zdravý duch !

Díky tomu se uchytila v Troubelicích již během roku 1911 sokolská tělocvičná činnost. Zpočátku jako pobočka TJ Sokol Šumvald (do roku 1912). Organizačně přináležela naše jednota k Sokolské župě severomoravské, Litovelskému okrsku až do roku 1948. Při svém ustanovení měl Troubelický Sokol 40 členů (31 můžu a 9 žen) Za všechny vzpomeňme na první členy výboru, starostu Antonína Kropáče z čísla 23, a místostarostu Leopolda Jambora, náčelníka Františka Krále, a jednatele Julia Klimeckého.

Bratři a sestry nového spolku se představili na prvním veřejném cvičení v sadě u Hamplů, hned příštího roku. Muži vystupovali v prostných, na nářadí a ve šplhu o tyči. Ženy cvičily prostná.

Brzy se k tělocvičným aktivitám připojily i výchovné složky – přednášky, první divadelní představení, společenské akce a podobně.

Úspěšný rozmach sokolského hnutí na vesnici byl však přerušen vypuknutím první světové války v červenci 1914. Mnoho členů jednoty muselo narukovat. Většina z nich byla poslána na frontu. Postoj Čechů k válečnému konfliktu, který nepovažovali „za svůj“, přinesl brzy následky. V listopadu 1915 rakouské ministerstvo vnitra ČOS zakázalo. „Další trvání spolku jeví se státu nebezpečným a Česká obec sokolská se rozpouští“ , končí se ministerský přípis.

Zákaz ovšem neodradil některé mladší členy naší jednoty. Již v roce 1917 kolem sebe shromáždil František Mikula několik chlapců a začal s němi tajně cvičit na dvoře nebo ve stodole u Nemluvilů číslo 24.

K obnovení ČOS došlo až po 28. říjnu 1918, kdy se postavení Sokola všeobecně změnilo. K lepšímu. Mladý stát se sokolskou organizací počítal jako se složkou , která bude spoluvytvářet demokratické státní zřízení. Novou úlohu sokolského hnutí přesně vyjádřil prezident T.G. Masaryk. :

„Každý pravý, opravdu uvědomělý Sokol, bude strážcem, tedy polickým a sociálním pracovníkem naší republiky, naší demokracie.“

V podobném duchu se také nesla sokolská práce v celé TJ Sokol Troubelice v letech 1918 – 1938.

Rok 1920 byl ve znamení příprav na sedmý všesokolský slet. Jednota v hojném počtu vystoupila v květnu na župním sletu v Olomouci, v červenci pak odjela skupinka bratří a sester na slet do Prahy, kde společně z celé republiky manifestovala sílu sokolstva.
Zastavme se již v roku 1921, který byl pro naši jednotu velkým svátkem. Sokolové si připomněli 10. výročí své existence. Obvod troubelický uspořádal dne 5. ervna toho roku za účasti 4 jednot a dvou odborů, obvodové cvičení v Troubelicích. Prostná cvičilo 78 žáků, 65 žaček, 46 dorostenců s pálkami, 21 dorostenek s kužely, 22 žen a 72 mužů. 40 místních žáků provedlo skupiny a hry, a 20 místních žaček tančilo při zpěvu národních písní. Na nářadí cvičilo 6 družstev mužů. Všichni cvičili s chutí a celkem dobře. Po cvičení se ujal slova župní vzdělavatel bratr Artuš Mikulášek a pronesl výzvu k bratřím i obecenstvu, by vážili si odkazu Tyršova a pracovali ku kulturnímu a mravnímu zdokonalení české mládeže na Uničovsku.

Pozitivní vývoj každého spolku, či organizace se měří počtem členské základny. Nahlédneme-li do statistik najdeme následující čísla. Stav členstva 1920 činil 68 mužů a žen. Z toho 26 cvičících. Ale již o dva roky později za starostování Josefa Domese se členská základna rozrostla na rovných 100 bratří a sester. V roce 1923 měla jednota vlastní odbor i v Lipince. Rozšiřující se členská základna, stoupající obliba Sokola ve společnosti a další skutečnosti brzy vyvolaly aktuální potřebu vlastních prostor, vlastního sokolského stánku. I když na tom jednota nebyla ještě tak špatně , protože od svého vzniku využívala tělocvičnu v měšťance. Vlastní budova nabízela kromě možnosti cvičit tzv. „ ve svém“ i další pozitiva ( důstojný divadelní stánek, možnost zřízení kina a zisk z pronájmu, atd) Naše jednota přistoupila k výstavbě vlastní sokolovny. Po přípravných pracích (lámání kamene, kopání písku, vypálení cihel) byl 23. září 1923 položen základní kámen. Slavnostní otevření sokolovny, jedné z prvních na Uničovsku, se pochopitelně stalo významnou událostí celého kraje. Na akademii se sjely sokolské jednoty ze širokého okolí. Nová sokolovna splnila všechny na ni kladené cíle. V roce osmého všesokolského sletu v roce 1926 zřídil Sokol v budově kino. Němý film vystřídalo o deset let později zvukové promítání. Kino plnilo zábavný a vzdělávací úkol až do října 1938. V několika dalších letech byla do sokolovny přemístěna obecní knihovna, v sále se konaly bohoslužby československé církve. Prostory byly pronajímány dalším spolkům působícím v obci. Vedle tělovýchovné činnosti nemůžeme opomenout i významnou kulturní aktivitu Sokola. Jednota pořádala pravidelně plesy, taneční zábavy, karnevaly, přednášky, osvětové besedy. Mezi nejoblíbenější společenské akce patřilo divadlo. Divadelní představení nabízela rozmanitý repertoár. Vzpomeňme například hry Lešetínský kovář, Choulostivá historie, Velké pokušení, Palackého třída číslo 27 a nebo Strakonický dudák. A tak nebylo výjimkou, že se ročně sehrála 3 až 4 přestavení. Vždy za účasti početného obecenstva, jak dokládají dochované fotografie. Nacvičovalo se dokonce i v nevytopeném sále. Krátce nato založil Sokol i loutkařský odbor, který sehrál mnoho představení pro nejmladší diváky.

Truchlivé události roku 1938 vyvrcholily koncem září mnichovským diktátem, ale již v červnu a červenci severomoravské sokolstvo vystoupilo na obranu republiky na desátém všesokolském sletu v hlavním městě. TJ Sokol Troubelice reprezentovalo 9 žen, které cvičily skladbu manželů Matějovcových. Při vystoupení, nazvaném prostě „Rej“ zaplnily celou plochu Strahovskou stadionu ženy.

Poslední sokolskou akcí před válkou, byla v naší jednotě vzpomínková tryzna za T. G. Masaryka 14. Září 1938. Přesně za měsíc jmenoval vrchní velitel německé armády v zabraném pohraničí Von Brauchitsch takzvané komisaře pro likvidaci organizací, které všechny spolky a organizace musely podat žádost o povolení další činnosti. Sokol a ani jiné české spolky se o povolení nepokusily. Německá armáda přišla do Troubelic odpoledne 9. Října 1938. Jejim příchodem úplně zaniká sokolská aktivita na dlouhých 7. let. Majetek jednoty byl zabaven, v sokolovně se ubytovalo vojsko, a ke konci války ruští a polští zajatci. Nelze nevzpomenout 5-ti bratří, kteří obětovali svoje životy za vlast.

Byl to Oldřich Dušek, Josef Malínek, Rudolf Otevřel, Antonín Vlček a Vlastimil Verner. Mnozí členové jednoty prošli nacistickým vězením a koncentračními tábory.

Další historie TJ Sokol Troubelice se začala psát 14. ervence 1945, kdy se utvořil místní národní tělovýchovný výbor a obnovila se činnost jednoty. Prvořadým úkolem byla renovace interiéru sokolovny zdevastované během války. Příkladem týmové spolupráce celé jednoty je slavnostní otevření opravené budovy již 2.prosince 1945. Tělovýchovná aktivita členstva se rozvíjela jen pozvolna. Několikaletá přestávka si vyžádala svou daň. V roce 1946 se situace značně zlepšila. Začalo se promítat v kině, sehrálo se první divadelní představení, konaly se zábavy, akademie, šibřinky, plesy. Veškerá sokolská aktivita se upnula k 11. všesokolskému sletu. Naši jednotu reprezentovalo v rámci Sokolské župy severomoravské 12 žen, 8 mužů 6 dorostenců a 6 dorostenek.

Sletu předcházející únorové události daly tušit blížící se změny v celé demokratické společnosti. Snahy o sjednocení tělovýchovy nabývaly podoby pokusů o ovládnutí a usměrnění Sokola. ČOS se nedobrovolně stala složkou národní fronty. TJ Sokol Troubelice ztratila zcela právní subjektivitu. Idea Tyršova Sokolství se začala pozvolna vytrácet. Zásluhou tehdejšího vedení sokola v čele s bratry Janem Šléškou, Karlem Hulou , Janem Kropáčem a sestrou Zdeňkou Kropáčovou, nepodlehla jednota nátlaku na přejmenování spolku, ale zůstala věrná původnímu názvu TJ Sokol Troubelice.

Sportovní cvičení , kulturní a společenská kontinuita zůstala zachována po celé období totalitního režimu. V Sokole se uchytily nové sporty.

Tenis – v padesátých letech byl vytvořen tenisový oddíl. Tenisový kurt byl vytvořen za sokolovnou, byl zbudován svépomoci. Největší zásluhu na tom měl ředitel základní školy Vladimír Tomandl, Bořivoj Černý a František Šenk. Hrálo se v okresní soutěži. Družstva : Litovel, Šternberk, Rymařov a Zábřeh.

Sokol Troubelice reprezentovali tito hráči: Smékal Jan, Kondler Jan, Maitner František, Bořivoj Černý, Hubner Oldřich, Dubový Ladislav, Bartuněk František a ženy, Patáková Bronislava, Babicová Draha, Kropáčová Alena, Hašková Milena a další. V zimním období se na ploše kurtu vytvořil přírodní led, kde se bruslilo a hrál lední hokej rekreačně.

V tomto období se velmi dařilo gymnastice mužů, díky Bartunkovi, Hubnerovi, Horkému, Fremlovi , Filipovi a dalším. Jiní se dali na vzpírání jako Horký Hynek, Freml Miroslav. František Bartuněk, a Oldřich Hubner jezdili každé nedělní dopoledne do olomoucké sokolovny cvičit na nářadí a tím posílili družstvo Sokola Olomouc ve sportovní gymnastice.

V 60-tých letech minulého století došlo k velkému rozvoji masového i výkonnostního stolního tenisu. Pravidelných soutěží , přeborů a turnajů se úspěšně zúčastnili muži, ženy a zejména žáci a žákyně. Přední umístění získali naši hráči na celostátních turnajích v Šumperku, Frýdlantu nad Ostravicí, Přerově, Brušperku, Opavě, Olomouci, České Třebové, Lanškrouně, Havířově, městě Albrechtice a Topolčanech. Největších úspěchů dosáhl František Utěšený, který zvítězil na celostátním turnaji ve dvouhře starších žáků v Přerově a ve stejné kategorii získal bronzovou medaili za 3. místo ve čtyřhře na mistrovství Československa.

Zakladatele oddílu stolního tenisu byli Josef Kappel, a učitel základní školy Antonín Utěšený. Josef Kappel pracoval později v oddílu kopané. Podařilo se uskutečnit velkou myšlenku, aby se sport stal nedílnou součástí života mládeže na vesnici. V součastné době je stolní tenis provozován jen rekreačně.

Šachový oddíl působil v 60-tých letech. Hrálo se v restauraci u Kropáčů. Vedoucím byl Josef Urbášek. Členové : Polák, Kubíček, Ryšaví, Haitl, Kauer, a Tomandl. Byly zakoupeny šachové hodiny od klubu v Uničově. Družstvo bylo zařazeno do krajské soutěže druhé třídy. Kde mimo jiné hráli – Lokomotiva Přerov, Vrbno, Náměšť na Hané, Litovel.

Z dalších sportovních aktivit nelze opomenout asi nejvýznamnější počin TJ Sokol Troubelice. A to je, založení oddílu kopané v roce 1966. Mezi hlavní propagátory kopané patřili – tehdejší předseda TJ Šleška Jan, Kappel Josef, Šenk František a Vladimír Hula. Svým nadšením strhli mnoho mužů pro kopanou v naší jednotě.

Jedním z největších talentů byl brankař Poštulka Jan, který odešel v roce 1969 do Uničova a odtud na vojnu do Dukly Olomouc (3. liga) Po vojně chytal za Spartu Praha, Inter Bratislava a Bohemians. Byl i trenérem v Kostarice. Celkem obléklo náš dres Sokola Troubelice od roku 1966 do letošního roku přes 200 hráčů družstva dospělých. V roce 1966 bylo utvořeno družstvo dorostenců s trenérem Miroslavem Maitnerem. V roce 1971 vzniklo družstvo žáků s trenérem Vladimírem Hulou a v roce 1979 družstvo benjaminků taktéž s trenérem Vladímirem Hulou. Nemohu opomenout vynikající výkon starších žáků, kteří se stali v roce 2004 a 2006 přeborníkem České obce sokolské v kopané.

V loňském roce se družstvo našich benjaminků stalo přeborníkem ČOS v halové kopané na turnaji v Praze.

V součastné době jsou přihlášena do soutěže 4 družstva, která hrají v následujících soutěžích:


Benjaminci – okresní přebor, žáci – okresní přebor OFS Olomouc, dorost – krajká soutěž OKFS Olomouc, a muži I. A tř. OKFS Olomouc.

Vedle těchto oddílů pracují v naší TJ rekračně tedy nesoutěžně, tyto sporty: nohejbal, volejbal a malá kopaná. Ve všestrannosti pracují dvě družstva žen a mužstvo mužů.

S úctou vzpomínáme těch, jež mezi námi už nejsou, zakladatele kopané Jana Šlešku, Františka Šenka st. a ml., Honzu Jegla , hráče kopané Petra Patáka a velmi obětavého pracovníka Josefa Bartuňka staršího.

Byl vybudován krásný stadion s náhradním hřištěm , tribuna, provedena generální oprava Orlovny s přístavbou. Na tom všem bylo zdarma odpracováno tisíce hodin hráčů, funkcionářů i ostatních občanů. Po roce 1992 byla převedena budova Orlovny do majetku obnovené jednoty Orel.

40-ti leté totalitní období ukončili události listopadu 1989. Již v lednu 1990 byla obnovena ČOS, pod ní přešla o dva roky později 26.června i TJ Sokol Troubelice. Naše Sokolská jednota s 256 členy, se řadí mezi velké jednoty v Sokolské župe olomoucké – Smrčkově. V obci je největší a nejsilnější zájmovou organizací.

Nástin oněch 100 let naší činnosti dokazuje význam a úlohu sokolské organizace v naší obci, v naší společnosti. Přejme tedy TJ Sokolu Troubelice a celému Sokolu jen a jen to nejlepší do dalších let.

©2008-2017 TJ SOKOL Troubelice | webmaster: vlacipe@seznam.cz